Návštěvní kniha


EvženkaEvženka, 5.7. 2013, Plzeň
 --------------------------------------------------------------------------------------
Mareček, 25.7. 2013 v Plzni  FN Lochotín
 
 
 
 
 
 


---------------------------------------------------------------------------------------

"Adéla si získala moji naprostou důvěru, takže jsem se vůbec neobávala porodu. Při samotném porodu mi byla velkou fyzickou i psychickou podporou." A.B. a Jaromírek, 17.2. 2013 v Hořovicích

--------------------------------------------------------------
Dominik, 30.12. 2012 v Hořovicích
-------------------------------------------------------------------------------------- 
"Adéla mi byla oporou a podporou při prosazování mých vlastních přání v této zranitelné chvíli." N.B. a Janička - 6.10. 2012 ve FN Lochotín
 --------------------------------------------------------------------------------------
Barunka, 20.5. 2012 v Hořovicích
 
 
 --------------------------------------------------------------------------------------
Tereza, Dobřichovice, srpen 2011

 

První dceru jsou porodila v Neratovicích se „svou“ předem sjednanou porodní asistentkou, ke které jsem chodila do poradny už během těhotenství. Vyhovovalo mi, že to byl porod v zázemí porodnice, ale zároveň mohl probíhat spontánně, v intimní atmosféře a bez rutinních lékařských zákroků.

Druhý porod jsem chtěla prožít se stejným zázemím.... S Adélou jsme se sešly jednou..., tak to před porodem stačilo.

Těhotenství probíhalo bezproblémově, a to i přes to, že jsem místo odpočinku stále běhala kolem 18 měsíční Aničky. Měla jsem však obavy (přestože jsem už věděla, do čeho jdu, nebo možná právě proto…). Před prvním porodem jsem si žádné strachy nepřipouštěla, prostě jsem věřila, že vše půjde dobře. Teď jsem ale řešila, že dopředu neodhadnu začátek porodu, abych stihla dojet do porodnice, kdo mě odveze, komu zvládnu předat Aničku, co když narazím na špatného doktora, který mi bude něco nutit a hlavně, do které porodnice nakonec pojedeme. Uklidňovalo mě to, že pro obě varianty mám domluvené lidi, kterým důvěřuji a že pokud by něco nešlo jak má, pak u budu mít vedle sebe někoho zkušeného, komu důvěřuji a kdo ví, co si u porodu přeji a co rozhodně ne. 

Přestože jsem začátek porodu už jednou zažila, nebyla jsem si opět do poslední chvíle jistá, jestli to je už „ono“. ...Večer jsem nakonec šla normálně spát a najednou jsem se vzbudila a cítila, že mi právě praskla voda. To bylo překvapení, poprvé mi voda praskla až úplně nakonec porodu, těsně než vykouklo miminko, takže jsem chvilku nevěděla, co se to děje. Ale pak mi to došlo a navíc jsem najednou dostala pocit, že to bude rychlé a že není moc času a že je potřeba jet. Bylo to v týdnu, kdy Neratovice nepřijímaly, takže jsme s Vítkem zavolali mého tátu, který nás odvezl do Hořovic (dceru doma zatím hlídala babička). Cestou jsem volala Adéle, že jedeme, jestli stihne přijet. Byla tam obratem, potkali jsme se akorát u příjmu. Byla jsem ráda, že Vítek i Adéla tam budou se mnou. Kontrakce jsem pořádné stále neměla a otevřená jsem byla na 4cm (opět novinka, po prvé jsem měla rovnou kontrakce po 5 minutách a do porodnice jsem přijela otevřená na 8 cm). Trochu jsem se lekla, jestli před námi není mnoho hodin čekání, než se porod rozeběhne, ale kontrakce najednou přišly a zesilovaly. Adéla s Vítkem mi podávali pití, povídali si se mnou a mezi sebou a celkově vytvářeli pocit domácké pohody a normálnosti. To mi v novém prostředí dělalo hrozně dobře. Věděla jsem, že si můžu říct o radu, masáž, éterické oleje atd. Kontrakce začly být najednou nesnesitelné, nutily mě pohybovat se místností a chodit na záchod. Taky jsem zvracela, což jsem zažila i u minulého porodu. Pak jsem najednou tlačila, zdravotníci jen taktak stihli přiběhnout a během chvíle jsem držela v ruce dceru. Od prasknutí vody (doma) po narození to dohromady trvalo 3 hodiny.Vítek to celé okomentoval slovy: „To se mi líbilo. Takhle rychle a pohodově by měly rodit všechny ženy.“ Adéla s námi ještě zůstala dvě hodiny, kdy jsem ještě měla zůstat ležet po porodu. Pomohla mi položit miminko k prsu, polohovat křeslo a lehnout si do příjemné polohy na kojení. Napila jsem se, najedla a trochu jsme společně konverzovali o tom, co právě proběhlo.Uvědomila jsem si, že personál nemá nikdy tolik času, aby se vám takhle mohl věnovat a přitom, jak je to důležitý rozměr… Když jsem své porodní zkušenosti porovnávala s tím, co v porodnici zažily jiné ženy v mém okolí a jak na to vzpomínají, pak jsem vděčná za to, jak dobře vše probíhalo u mě. Myslím, že je to i díky tomu, že jsem u porodu mohla mít kromě svého muže i „svou“ kvalifikovanou oporu, která tam v tu chvíli byla jen pro mě. Dva krásné přirozené porody určitě hodně podpořilo to, že jsem se v přítomnosti duly a porodní asistentky cítila dobře a bezpečně.

 
Kateřina, Praha, duben 2011

V těhotenství jsem netrpěla žádnými potížemi a jediné obavy, které jsem občas pocítila, se týkaly možných komplikací v porodnici – ani ne tak opravdových se mnou nebo dítětem (ty jsem si nepřipouštěla), jako spíš co do přístupu porodnického personálu. Hlavně jsme se chtěli ubránit doktorům.

To byl asi především důvod, proč jsem se rozhodla pro doprovod duly. Aby z pozice zkušenější osoby a matky poradila, jak se rozhodnout a co si myslet o tom, co se nám bude tvrdit. Nenechat se vyplašit a nezasahovat do přirozeného porodu.

Před porodem jsme se s Adélou sešli jen párkrát, vždycky mě uklidnila, že je všechno v pořádku a ať dělám jen to, co chci. Trochu mě překvapovalo, že pro mě nemá připravené žádné rady, jak se na porod připravovat, co cvičit apod., ale vlastně to oceňuju – když jsem třeba zkusila číst nějakou předporodní příručku, spíš mě ta doporučení na jídelníček a cviky rozčilovala ve smyslu „a co bude, když to nedělám?!“

Zavolali jsme Adélu, že pojedeme do porodnice, když jsem měla už 8 hodin pravidelné kontrakce po 5 minutách, ale když nás přijela vyzvednout, náhle ustaly. Cítila jsem se skoro provinile, že to nakonec přeci jen byl planý poplach, ale Adéla mě přesvědčila, ať se tím vůbec netrápím a využiju klidu k odpočinku. Spánek mě posílil a po probuzení posílily i kontrakce, i když i tak byly cestou do Neratovic poměrně snesitelné. Bylo skvělé, že nás tam Adéla odvezla, možná by Janek měl problém udržet tak jasnou hlavu při řízení a taky jsem byla ráda, že mě může držet za ruku.

Vstupní prohlídka ukázala, že je vše v pořádku a že jsem otevřená na 8 prstů. Čekal mě rychlý a snadný porod, všechno šlo hladce. Dcera se narodila po necelých dvou hodinách pobytu na sále. Adéla a Janek mi byli oporou a byla jsem ráda, že tam jsou se mnou. Adéla se mě ptala, co a jak bych si přála (jakou zvolit polohu, jestli mi nevadí monitor na břiše), jemně mě masírovala v kříži a naváděla mě k pomalému hlubokému oddechování. To jsem ale slyšela jakoby z dálky, vlastně jsem o její přítomnosti často ani nevěděla, jak jsem byla ponořená do vnitřních procesů a zabořená hlavou do porodního křesla.

Adéla pro nás byla především zárukou bezpečí, dodávala nám pocit klidu. Sice jsem věřila, že bude můj porod probíhat dobře, ale Janek měl větší obavy, co se může stát. Přítomnost duly pro něj byla ve výsledku možná důležitější než pro mě, mě strhl vír vnitřních pochodů. Ale kdo ví, jak bych se cítila bez ní.

Navštívila nás ještě druhý den po propuštění z porodnice, kdy se akorát stihly zformovat nové otázky, takže jsme probrali péči o miminko a můj stav.

Můj porod proběhl krásně a máme se dobře, všichni tři děkujeme Adéle za podporu.

Teddy, 21.3. 2014, Plzeň Lochotín.
-----------------------------------------------------------------------------------------

Comments